Krásná, úspěšná… a ztracená?
„Co kdybychom na chvíli přestaly dokazovat světu, že jsme dost dobré… a jen se podívaly na sebe očima těch, kteří nás mají rádi?“ Článek je o odvaze být samy sebou, i když to někdy znamená zklamat cizí očekávání.
Lidskost, kterou žádná technika nikdy nevypne
Popelka běžela… ale bez zvuku.
Dav zahučel. Na sítích hejty.
A přitom – rozsvítil se strom.
A děti z dětských domovů čekají na svá přání.
Selhat může technika.
Ale lidskost nic nevypne.
Tu si letos zkusme rozsvítit každý sám.
✨ Advent je tu. ✨
Mám narozeniny
Dnes mám narozeniny…
Jako malá jsem měla dort, svíčky, dárky. Cítila jsem se důležitá.
Jako větší – a pak už dospělá – jsem přijímala gratulace, přípitky a tančila do rána. A přesto… měla každá oslava takový trochu divně nepříjemný „ocásek“. Něco hořkého. Až jednou přišel den, kdy jsem pochopila, že nejdůležitější člověk mých narozenin už dávno odešel – a přesto je pořád se mnou.
Auto, které si vybralo mě
Před jedenácti lety ke mně přijelo auto, které jsem si nevybrala já — ono si vybralo mě. V době, kdy jsem byla sama s miminkem, bez peněz a bez jistoty, se odehrála řada „náhod“, které dodnes nedokážu racionálně vysvětlit. A já jsem pochopila, že některé věci v životě se nestávají náhodou. Jsou to dary. Ochrana. A tichá přítomnost těch, kteří nás neopustili.
Jsem svobodná. A to je v pořádku.
Ne, není to vzdor, útěk ani póza. Je to cesta, která vedla ke klidu, celistvosti a nové svobodě – té, která není závislá na vztahu, ale stojí na důvěře v sebe. Odmítla jsem čekat na někoho, kdo mě „doplní“. Jsem celá. A pokud má přijít láska, pak jen taková, ve které neztrácím samu sebe.
Když zpomalím, zrychlím
„Nikdy by mě nenapadlo, že moje cesta zpátky ke klavíru povede přes notebook a Zoom. Místo živého učitele mám mobil na pultíku a skupinu spoluhráčů na obrazovce. A víte co? Z těžkopádné dřiny se stala radost, sdílení a lehkost – a já si k hudbě přidala i nečekaný bonus: IT skills.“ 🎹💻
Co se děje v matrixu, když jdu do lesa
Někdy se realita zasekne, nic nefunguje, stres bublá, napětí stoupá… a pak stačí jít do lesa. Nechat to být. A když se vrátíš? Svět se zase rozběhne. Článek o tom, jak proudí život, když přestaneme tlačit.
Se smutkem za ruku
Jsou chvíle, kdy se smutek prostě posadí vedle nás.
Tento text není návod, jak ho odstranit. Je to pozvání k zastavení. A možná i přijetí toho, co skutečně cítíme.
Tvoř a hraj si dokud můžeš. „Pak“ už může být pozdě
Jsme unavení, zahlcení, přestali jsme si hrát. Tvoření odkládáme, protože „nemáme čas“. Jenže možná právě proto se necítíme dobře. Možná právě teď je ten správný okamžik vzít pastelku. Nebo šroubovák. Nebo prostě sám sebe vážně.
Tvoření není luxus. Je to návrat k sobě.
Psychofarmaka, antidepresiva – opora, nebo útěk?
Když se cítíme zahlceni emocemi, vyčerpaní nebo ztracení, otázka užívání medikace může vyvolávat mnoho pochybností. Jak se v tom vyznat? V těchto chvílích může být medikace velkou oporou, zejména pokud čelíme silným emocím… Co se ale stane, když problémům dáme prostor, aby pokračovaly, i když skrytě, s pomocí psychofarmak?
Můžu & nemusím II.
Svou milovanou učitelku klavíru z dětství jsem už tedy fyzicky nenavštívila. O to víc jsem ji držela u sebe, v duchu, jako nikdy předtím. Slzy mi tekly jako hrachy a najednou jsem věděla, že to byla Ona, i bez přímého fyzického kontaktu, kdo mi na dálku znovu otevřel to, co tam čekalo, až dospěju a budu schopná to konečně vnímat
Můžu
Moje maminka vždycky říkávala: „Odříkaného největší krajíc.“ Jako malá jsem tomu nerozuměla. Jako starší jsem to chápala, ale v období vzdoru jsem s tím nesouhlasila. Dnes, po letech, v duchu cítím, že měla pravdu.
Jsme tu správně & když prožitky začnou dávat smysl
Ať už nás život zavede kamkoliv, vždy v něm existuje nějaký smysl – i když ho zrovna nevidíme. Některé situace mohou být nad naše síly, ale právě ty nás mohou naučit trpělivosti nebo odvaze.
Volba je vždy na nás – zda se budeme bránit, nebo situaci přijmeme a najdeme v ní svůj vlastní význam. Právě v tom tkví naše svoboda.
Ohlédněte se – možná jste došli dál, než si myslíte
Dívám se, jak věci plynou a jak se věci (samy) mění – přemýšlím o tom. O radostech, strastech i o tom, co jsem se díky tomu naučila.