Psychofarmaka, antidepresiva – opora, nebo útěk?
Jak najít odvahu přestat utíkat před vnitřním neklidem a začít se uzdravovat
– krok za krokem, svým tempem?
Když se cítíme zahlceni emocemi, vyčerpaní nebo ztracení, otázka užívání medikace může vyvolávat mnoho pochybností. Jak se v tom vyznat? V těchto chvílích může být medikace velkou oporou, zejména pokud čelíme silným emocím, vyhoření nebo dokonce myšlenkám na sebevraždu. Je to jako první pomoc, která nám pomáhá zklidnit mysl a najít sílu na cestě k uzdravení. Medikace může zmírnit začínající příznaky deprese, úzkosti, strachu nebo vyhoření a pomoci nám opět získat rovnováhu.
Nebojte se požádat o pomoc psychiatra, který vám může poskytnout tu první oporu. Důležité však je pokračovat v hledání další pomoci – vyhledat dobrého psychologa nebo terapeuta, který vám pomůže rozplést klubko emocí, odporů, konfliktů.
Ať už jde o postupné obtíže způsobené dlouhodobým nenaplňováním vlastních potřeb, nebo o pomoc při řešení nečekané a náhlé krize, jako je nemoc, rodinná tragédie, rozvod, rozpad vztahu nebo ztráta zaměstnání.
Pokud máte pocit, že bez každodenního užívání antidepresiv nemůžete fungovat, možná je čas se zamyslet nad hlubšími příčinami.
Někdy může být užívání medikace způsobem, jak se vyhnout osobním problémům, podobně jako u jiných závislostí. Můžeme se tím snažit potlačit vnitřní bolest, nejistotu nebo pocity méněcennosti. Tak silně bolavý a nepříjemný pocit, že se mu chceme vyhnout, že se mu bojíme postavit čelem.
Co se ale stane, když problémům dáme prostor, aby pokračovaly, i když skrytě, s pomocí psychofarmak?
Odsouváme je, ale ony i tak stále rostou.
- Co s tím, pokud se vás to týká?
- Jak najít odvahu přestat utíkat před vnitřním neklidem a změnit svou situaci?
- Jak najít odvahu žít plnohodnotný život bez závislosti na vnější pomoci, postavit se problémům čelem a převzít zodpovědnost za svůj vlastní růst a sílu?
Prvním krokem je přiznat si, jak to v současnosti je. To je základ pro jakoukoli změnu. Poté se zeptejte sami sebe, jestli vám váš současný stav a životní styl skutečně vyhovují. Možná zjistíte, že ano, a pokud je to tak, není žádný důvod se obviňovat. Každý máme svůj čas a proces, kterým procházíme. Důvěřujte tomu, že věci se dějí tak, jak mají. Už to, že si to uvědomíte, je pro vás velký dar.
Pokud však cítíte, že je čas na změnu, vězte, že pomoc přijde, jakmile se rozhodnete:
„Chci to změnit a jsem ochoten/ochotná to pro sebe udělat.“
Můj příběh a naděje
Osobně jsem strávila asi dva roky na psychofarmakách, včetně těhotenství, kdy jsem prožívala hluboký strach, že nezvládnu vychovávat dvě děti úplně sama. Samozřejmě také s patřičným pocitem viny a strachu, že ubližuju nejen sobě, ale že ničím i své nenarozené dítě.
Neuměla jsem to jinak – a byla jsem bez peněz, bez pomoci a na terapeuta jsem peníze také neměla. Přesto jsem přežila – díky medikaci, ale především díky pomoci, kterou jsem nakonec našla.
Hádejte, kde?
V léčebně v Horních Beřkovicích! Dříve bych se za to strašně styděla, ale dnes vím, že to byla tehdy dobrá cesta, jak situaci zvládnout. Tam jsem byla obklopena lidmi, kteří byli stejně citliví jako já, měli také nějak poraněnou duši, která není vidět, zato velmi silně bolí a najednou nebylo divné plakat, bát se nebo cítit nejistotu. Najednou jsem nebyla sama, komu není dobře.
To je na jiné vyprávění, ale na ty lidi vzpomínám dodnes…
Kromě jiného jsme tam v rámci terapií také hráli, zpívali a tvořili – třeba jsme vymalovávali obrázky – jako malé děti😊. Neuvěřili byste, jak si dospělí vlastně rádi malují a vybarvují… Zkuste někdy před lidi položit pastelky a papíry nebo omalovánky 😊. V reálném životě by si člověk možná klepal na čelo, ale tam? Tam si nikdo neklepal a každý si dovolil vzít pastelku do ruky. Za chvíli maloval celý náš stůl včetně docela mladých kluků.
Všichni byli najednou tady a teď. A všichni byli spolu.
To je ve skutečnosti to, co léčí. To, co nám dnes čím dál víc chybí…
Pokud tedy užíváte antidepresiva a cítíte vinu, přestaňte se obviňovat! Děláte to, co umíte, a dává vám to sílu, abyste zvládli těžkou fázi svého života.
A vždy máte možnost:
- Přijmout, že teď pomoc potřebujete, než naberete sílu a zvládnete těžkou kapitolu svého života.
Nebo
- Uvědomit si, že i když teď ještě nemáte odvahu věci měnit, pomoc existuje. Pokud budete připraveni změnit svůj směr, vše je možné. To, že teď nevidíte jinou cestu, neznamená, že cesta ven neexistuje a vy jste slabí, špatní nebo zbabělí.
NAOPAK.
Jste silní, že jste schopní si to uvědomit, a zasloužíte si za to vděk.
Svůj vděk a respekt.
Sami k sobě.
Kde hledat pomoc:
- Linka bezpečí: 116 111
- Kromě tradičních psychoterapeutů, kterých je dnes naštěstí čím dál víc a kteří dnes nabízejí i online praxe, vám mohu nabídnout svou pomoc i já jako průvodce, kouč, mentor, a to pomocí několika osvědčených terapeutických technik, např. Metoda soucitného dotazování Dr. Gabora Maté, mindfulness, metoda EFT (Technika emoční svobody) vycházející z tradiční čínské medicíny a další způsoby, které volím intuitivně
Ať už se rozhodnete pro jakoukoli cestu, pamatujte,
že pomoc a naděje jsou vždy možné.
A jako vzpomínku na mou vlastní cestu vám posílám mandalu nebo ještě tuhle – třeba si uděláte čas a na chvíli se zastavíte, stejně jako já tehdy.
Mandalu si stáhni, vytiskni, začni vybarvovat od středu, postupuj směrem ven a použij barvy, které tě uklidňují a pusť si k tomu něco hezkého :). Vybarvování mandal je jednoduchá forma meditace, která pomáhá na chvilku opustit pozornost zaměřenou na trápení. I tak malá chvilička stačí našemu mozku, aby si odpočinul a možná skrz mysl uviděl malé světlo na konci tunelu a skrz pocit ucítil naději. Další najdeš např. TADY
