"Jsem spokojená, soběstačná a zdravá. Dřív to však bylo úplně jinak."
Kdysi jsem vstala ze dna útrap vlastní vnitřní silou. Svým darem hluboké introspekce jsem dokázala zdolat obrovskou horu překážek – a dojít zpátky k sobě. K uzdravení duše, částečně i těla, a především k pochopení smyslu toho všeho.
Z léčebny zpátky do života:
cestou bolesti, probuzení a návratu k sobě
Jak dlouho to vlastně je, co jsem se topila v depresích a zdánlivě neřešitelných situacích? Deset, patnáct let?
Zhroucená pod tíhou zodpovědnosti a povinností osamocené mámy dvou dětí, bez pomoci, bez peněz, v hodně špatném psychickém stavu. Samozřejmě jsem přišla i o práci, a tak jsem se probouzela s hrůzou, co bude zítra se mnou a mými dětmi.
Trýznil mě obrovský pocit viny – za celou situaci, za to, že mé děti nemají rodinu, stabilní zázemí, materiální jistotu.
Uvěřila jsem vlastní mysli, že nezvládnu život sama s miminkem v náručí. Čím víc jsem se hroutila, tím víc jsem se bála, že se zhroutím úplně.
Pronásledoval mě strach – co bude s mou roční, dvou-, tříletou holčičkou, pokud vážně onemocním nebo mě odveze záchranka?
Tolik bych tehdy potřebovala od někoho slyšet:
„Dá se to zvládnout, neboj se, pomůžu ti.“
A možná také:
„Nejsi na to sama.“
Depresivní období & "chce to tak být"
Ani ve snu jsem si nedokázala představit, že zvládnu sama vychovat tu malou holčičku. A už vůbec ne, že z ní za patnáct let vyroste úžasná, spolehlivá, skromná a docela samostatná holka s vynikajícím prospěchem a smyslem pro humor a nadhled.
Tenhle človíček si totiž do života přinesl dar – přijímat věci tak, jak jsou.
Všimla jsem si toho už tehdy, když byla opravdu malinká. Začala jsem ji pozorovat a vlastně se tím od ní učit.
Jednou jsem věšela prádlo, ona byla se mnou na dvorku a hrála si s rozsypanými kolíčky. Povídám: „neber mi ty kolíčky!“ A jí vypadlo jen tak z pusinky:
„Chce to tak být“
Zamávalo to se mnou tak silně, že nešlo necítit hluboký vzkaz, který jsem v těch slovech slyšela.
A takhle nějak pomalu začínala moje cesta ze zlých snů, plných strachu a nejistoty. A i když byla místy dost krkolomná, nebojím se to nazvat:
"Moje osobní proměna"
Začala jsem chápat, že moje síla nespočívá v tom, že se nikdy nezhroutím, ale v tom, že po každém zhroucení znovu vstanu – silnější, vědomější, klidnější.
A že to, co dřív bolelo, se dnes stává mou vnitřní výbavou pro pomoc sobě i druhým.
Ještě dlouho jsem si nedokázala představit, že bych mohla být vyrovnaná, spokojená a žít v dostatku.
Netušila jsem, jaké to je vážit si sama sebe, být na sebe hrdá, cítit se silná a svobodná.
Neuměla jsem se nestydět za své pocity, strachy a smutky – a už vůbec ne je otevřeně projevit.
"Kdyby se mi tehdy dostalo pomoci, asi bych svou životní roli zvládla lépe, ale možná bych neprošla tak hlubokou vnitřní proměnou."
"Rozhodla jsem se:
nebudu se zmenšovat,
jen abych se vešla
do představ ostatních."
Dnes bych s nikým neměnila
Přestože jsem v životě o mnoho přišla – smrt rodičů, složitý rozvod, narušený vztah s první dcerou, trvalé následky po těžké obrně lícního nervu – svůj životní příběh bych dnes nevyměnila.
Tehdy jsem věřila v krutý osud, v nepřátelský a nepřívětivý svět. Později jsem pochopila, že svůj život mám ve svých rukou. Všimla jsem si, že to, co se mi děje, nějak souvisí s mým vnitřním nastavením, mou vírou, emocemi a myšlenkami, kterým dávám prostor a pozornost.
Postupně jsem si uvědomila, že pozornost není nic jiného než energie, která tvoří. A že tu energii lze neustále proměňovat. Je plastická. Stejně jako náš mozek.
Pochopila jsem, že nejsem na světě proto, abych dělala šťastné všechny kolem sebe a každého zachraňovala. Tato potřeba bývá typická pro lidi, kteří si sami pro sebe nepřipadají dost hodnotní – často proto, že jako děti museli vycítit nálady svých rodičů dřív, než se naučili mluvit. Tam se rodí silná empatie, která není jen úctyhodnou vlastností, ale především dávnou strategií přežití.
Přesto, že má povinnost nespočívá, za každou cenu, v záchraně druhých a nejsem zodpovědná za jejich pocit štěstí – když někdo volá ze dna, vím, jak tam zní ozvěna, a dokážu ukázat směr, kudy ven…
Cesta k porozumění a osobnímu růstu
Jak se mé zdraví postupně zlepšovalo a můj svět znovu získával řád, vrhla jsem se do zkoumání a prohlubování svého poznání – studia klasické i alternativní psychologie, duchovních nauk a terapeutických technik. Tyto metody hluboce rezonují s mými vlastními zkušenostmi a jsem bytostně přesvědčená, že právě ony mají obrovský význam pro dnešní společnost, zraněnou dávnými, často nepojmenovanými traumaty.
Na podzim roku 2023 jsem získala certifikaci „kouč-terapeut“ v Institutu transformační psychologie® a s nadšením občas navštěvuji konference, přednášky a výukové programy českých i zahraničních psychologů, autorů dnes již velmi uznávaných a úspěšných terapeutických metod.
Nemohu nezmínit kanadského psychologa, lékaře a vědce Dr. Gabora Maté a jeho techniku „Soucitného dotazování“, stejně jako vynikajícího psychoterapeuta PhDr. Jana Bendu, Ph.D., a jeho metodu „Integrativní psychoterapie poučené všímavosti“.
"Léčení mysli“ kohokoliv je pro mě fascinující cesta za poznáním mé vlastní duše."
Práce s klienty a touha vzdělávat se v oblasti psychologie, duševní hygieny i duchovních nauk s přesahem do kvantové fyziky mi odkrývá další a další tajemství lidské psychiky – a dává mi to celé obrovský smysl.
Co dál?
Pokud jste dočetli až sem, pravděpodobně s vámi něco z mých slov zarezonovalo.
Možná si i vy občas kladete otázky:
- Jaký je vlastně smysl našeho života?
- Proč tu jsme?
- Proč někdy prožíváme tolik utrpení, nesnází, bolesti, hořkosti, strachu, studu či ponížení?
A především:
- Dá se to vůbec změnit? Zvládnout?
Jasně, že dá!
A právě tady začíná cesta. Cesta, která nevede rychle. Cesta, která je plná drobných kroků, vědomých rozhodnutí a odvahy vystoupit ze starých vzorců, které nás svazují. Cesta, která nás vede k našemu pravému Já, k tomu, kdo opravdu jsme.
Kdyby se mi tehdy dostalo pomoci, asi bych svou životní roli zvládla lépe, ale možná bych neprošla tak hlubokou vnitřní proměnou. Možná bych neobjevila schopnost dovést druhé k soucitu, pochopení a léčení.
Ale zvládla jsem to sama na sobě.
A zvládnu to i s vámi🎯
Pomohu vám najít řešení. A připomenu vám jednu z nejdůležitějších věcí:
Nejste na to sami
Jste-li připraveni zkusit něco změnit, ozvěte se mi. Společně se vydáme na cestu k uzdravení, k rovnováze a k vnitřní síle, která už ve vás dávno dřímá.