Auto, které si vybralo mě
Před jedenácti lety ke mně přijelo auto, které jsem si nevybrala já — ono si vybralo mě. V době, kdy jsem byla sama s miminkem, bez peněz a bez jistoty, se odehrála řada „náhod“, které dodnes nedokážu racionálně vysvětlit. A já jsem pochopila, že některé věci v životě se nestávají náhodou. Jsou to dary. Ochrana. A tichá přítomnost těch, kteří nás neopustili.
Jak mě moje dcera vrací k tomu, čemu jsem kdysi uvěřila
Tento článek volně navazuje na předchozí vyprávění o jednom „ne úplně klidném“ ránu s mou (jinak milovanou) puberťačkou. V této části se už nořím hlouběji – do sebe, do paměti těla a do starých vzorců, které se v nás probouzejí vždy, když nás někdo zaskočí (nebo vytočí:).
„Můžeš mi říct, proč jseš nasraná?!?“
Když se snažíš být klidná matka :)), ale místo dechových cvičení ti v hlavě vybouchne papiňák & Nepovedená snaha o jedno klidné sobotní ráno s mou puberťačkou
Proč jsem napsala e-book pro -náctileté
Dospívání je období plné zmatku, bolesti i mlčení.
Někdy naše děti mlčí tak hlasitě, že je těžké to unést. A přesto – právě v tom tichu často volají o pomoc.
📖 Pro všechny, kteří se cítí ztraceně – a pro ty, kteří je mají rádi.
Když nejde zachránit svět… můžeš být ale majákem
Dospívající dnes často bojují s tíhou, kterou si sotva umíme představit. Každý ve své bublině. Cítit bezmoc vůči bolesti těch, které milujeme, je tíživé — ale co když cesta ven nevede skrz záchranu druhých, ale skrz nalezení vlastního vnitřního klidu?